Nespřáteluji, reklamy mažu, a hrubé IP bez kontaktu blokuju..:)

Květen 2011

29.5.2011

29. května 2011 v 18:34 | Mišpička |  A co já?
Všechny zdravím:)
Po včerejší ošklivé sobotě sem dneska zase neúnavně využívala počasí. Stihli jsme toho celkem dost, návštěva u příbuzných, procházka na zahradu a válenda na dvorečku. Ani nebylo tak dusno, prostě krásně svítí sluníčko.
Zítra budu doma. Jdeme se třídou na projektový den, a táhnout se do mostu na ty dvě hodinky se mi absolutně nevyplatí.Navíc mi není zrovna dobře, od rána se mi motá hlava a třesou ruce trošinku..Asi to je strachem z tohohle týdne, protože to bude samá velká písemka. Nesmím si to pokopat.

24.5.2011

24. května 2011 v 19:22 | Mišpička |  A co já?
Ahoj zdravím:)
Posledních pár dní je abnormálně hezky, na to že je květen, i když nevím jak pro vás, ale pro mě už je toho dusna příliš. Pravidelně chodím spát s bolavou hlavou a větrám do poslední chvíle než jdu spát, protože otevřené okno znamená budíček ve 4 ráno, když začnou zpívat ptáci.
Zrovna jsme seděli na dvorečku, pohoda klídeček. Najednou fičák, zataženo, no čekali jsme bouřku že. Nakonec se ukázalo, že to je ten sopečný popel v Islandu. Začínám ty chlapíky mít velmi nerada, těšila jsem se, jak se v Bulharsku opálím a nakoupím věci sebou do Francie. Jestli nám kvůli tomu ten let zruší, tak tu zas budu hnít celé léto, i když to znamená týden navíc s Davčou ♥.
Ten za mnou dneska přijel, váleli jsme se na sluníčku až se spálil chudák. Jenže on si nedá říct. Říkali jsme si, že bysme v sobotu mohli jít pěšourem na Ranou. Má být krásně jako dneska, tak by to snad vyšlo, ale je to dlouhá cesta a nevíme co to jeho koleno. Tak jako tak, bude to den s ním, tudíž je jedno co budeme dělat.♥
Poslední dva dny máme v podstatě jen matematiku a francouzsštinu. Ne že by mi to nějak vadilo, fránina je krásná a matematika poučná, ale čeho je moc, toho je příliš. Přijde mi, že nám to vedení školy dělá naschvál.
Tak já se jdu válet, číst si Stephena Kinga a třást se strachy, papa.

20.5.2011

20. května 2011 v 16:30 | Mišpička |  A co já?
Tak jsem opět napsala článek k tématu týdně, a najednou je z něj nejdiskutovanější článek v historii blogu za celé 2 roky, co ho mám. Zvláštní. Jinak první úspěch jsem oslavila i s prvním článkem, byla jsem zmíněna ve zhodnocení.;)
Co se týče zhodnocení celého týdne, asi nemám co mu vytknout. Ve škole probíhají maturity, suplování je horší než normální rozvrh, ale to nikdo neřeší, jelikož máme alespoň do půl 1. Byla jsem včera uplatnit ty slevy v Takku, a koupila si nějaká tílka a tříčtvrťáky. Měla jsem z nich neskutečnou radost!:D Navíc mě Kuba včera poprvé nechal řídit. Teda nechal, donutil mě svým způsobem. Ale to je jedno, hlavní je, že tvrdí, že mi to šlo, i když já si myslím, že kecá a byla sem strašná.:D
Jako kdyby toho nebylo málo, vypadá to teď na tichou domácnost, jelikož brácha vyvádí ve škole neskutečný kraviny. Musela bych se stydět, kdybych to tu měla psát, protože už se nechová ani trochu jako brácha, kterýho sem znala. Všichni jsou z toho vyjevení... Nebudu to rozebírat.
Každopádně víkend je tu, a prý má být docela pěkně, tak co plánujete?

Praha alias honba za kulturou

20. května 2011 v 15:49 | Mišpička
Je to už asi měsíc, co jsme s Dádou vyrazili do Prahy za kulturou. Totiž, bylo mi líto, že jsem ještě nebyla v Národním muzeu a chtěla jsem se tam podívat než začne ta velká rekonstrukce. Tak jsem ho vytáhla.

Zkoušky dospělosti aneb ukaž co umíš..

19. května 2011 v 18:51 | Mišpička |  Téma týdne
A nebo spíš co neumíš. Přijde mi totiž, že naše úžasná vláda dělá vše pro to, aby naši gramotnost potopila. Co se týče jejich řečí a snaze být na žebříčku vzdělanosti co nejvýše, nedávám tomu ani 2 roky a propadneme se ještě níž..A to právě díky jejich novému systému maturit.
Docela vítám výběr ze dvou obtížností, protože jako vysloveně humanitní typ je pro mě možná povinná matematika rozsudkem smrti. Vím, že nižší obtížnost se dá zvládnout i se základní školou,takže s tím bych si hlavu nelámala. Jak je to ale se zbytkem?
Kterýkoliv učitel na škole nám tvrdí, že je v tom obrovský zmatek. Podívejte se na výsledky ze zkušebních maturit, kolik lidí je neudělalo, a přitom to byla chyba počítače. Jak tedy mám předvést svůj nejlepší výkon, když budu vědět, že to možná neudělám kvůli hloupému počítači? Náš zapálený dějepisář zkoušel vyšší úroveň dějepisu, a jsou tam věci, které on nás nenaučí. Kde je potom spravedlnost?
Už jsem se nad novým systémem navztekala dost. Některým lidem stačí argument, že ty lidi jsme si zvolili my, a že jako gymnazisti máme mít všeobecné znalosti. Já jsem nikoho nevolila. Mě vnutili semináře a zkrátili mi hodiny matematiky, fyziky, chemie a biologie. Mě se nikdo neptal, co chci. Tak ať mi nikdo nenutí co je pro moje dobro. A ať mě nechají maturovat z čeho chci, stejně jako před tím. Nechci dopadnout jako těch několik studentů, kteří se kvůli hloupé zkoušce zabili, a to jen proto, že s ní každý nadělá takové ciráty.
Nemůžu se vcítit do člověka, který právě stojí před maturitní komisí a ta se ho ptá na rozbor Mechanického pomeranče. Ale slíbila jsem sama sobě, že ať mě budou strašit jak chtějí, budu připravená. A nenechám se vykolejit. Nemám to v povaze.

Ahoj lásky..:)

16. května 2011 v 16:19 | Mišpička |  A co já?
Ach bože, právě jsem se asi náhodou dostala na blog holčině, která mě vítala slovy "ZdHraWíčko muCinQuy!"..:D Od rána je mi na zvracení, ale tohle jediný mi opravdu hnulo se žaludkem.
Abych to zkrátila, ve čtvrt na pět elžím vykoupaná,zachumlaná v posteli a sleduji TBBT. Jak zítra přežiju ve škole nevím. Každopádně musím.

Moje město

15. května 2011 v 16:17 | Mišpička |  Téma týdne
Nevím, jestli zrovna moje rodné město je něco, čím bych se měla chlubit. Místní nejvýznamnější památka má vymlácená, zazděná okna, rozmlácená starožitná kachličková kamna, všude je plíseň a vlastní ji údajně nějaký bohatý bulhar. Místní park je pomalu,ale jistě demolován nepřizpůsobivými občany a mládeží s velkým nadšením pro alkohol a tabákové výrobky. No, ono je takhle vlastně demolováno celé město. Nenajdete člověka, který by vám řekl, že je mu tady krásně. Mladí perspektivní lidé odcházejí do lepšího prostředí, či za prací, úředníci jsou ti, co tu vydrželi a toto město z nich vycuclo poslední špetku racionálního uvažování.
Zbývají nám tu tedy dvě velké skupiny, důchodci a právě nepřizpůsobiví občané. Není vhodné si na důchodce stěžovat, koneckonců do nich zapadá má vlastní rodina, a kromě strkanic u autobusu jde s nimi žít vcelku klidně a spokojeně. S komunitou romů už to ale tak snadné není. Drásalo mi srdce, když jsem šla po chodníku za dvěmi cikánkami, obě zjevně matky nebo diabetičky (méně než 100kg rozhodně neměly), a poslouchala jsem jejich rozhovor. "Hej já mluvila s Renatou z Olešnice, řikam jí:,, Hej more, nastěhujte se sem ne, však tu máme koupenou i tu starou pojišťovnu a je tam místa jak nasráno!".No a vona že teda seberou děcka a když ten její zmrd dostane dávky tak tu sou do měsíce." Její sousedka se zeptala:,, A kolik děcek maj? To maj ty kárečci auto nebo se potáhnou autobusem?" A první jí na to řekla, že mají 8 dětí a že starej našetřil z přídavků na starou Škodu Fabia.
Moje pocity byly smíšené. Jednak jsem chtě nechtě musela uvažovat, jak chtějí narvat 10 lidí do takového auta, a jednak mi bylo do pláče z toho, že za chvíli nebudu moct ani vyjít na ulici za tmy. Pamatuji si, jak jsem tohle město měla ráda, jak jsem porušovala maminčiny příkazy a chodila na místa,která mi zakázala, protože jsem věděla, že se mi s místními dětmi nemůže nic stát. Jenže čím starší jsem byla a čím dál jsem se na základní škole dostávala, docházelo mi, že to co mě na tomto městě přitahovalo se teď topí ve sračkách lidí, kteří v nich přirozeně žijí. Opravdu jsem nikdy nepotkala roma, který by nemluvil sprostě, nefetoval už od puberty, měl čisté zuby a nesmrděl by. Bohužel, kdykoliv teď pomyslím na svoje město, vidím před sebou cikánskou rodinu s osmi dětmi, otcem alkoholikem, matkou připomínající vorvaně a Škodou Fabia stojící opodál.
A tak mám obrovské dilema. Mrzí mě vlastně, že se vzdaluji svým kořenům, které mi dali hezké dětství. Nebo jsem šťastná, že za sebou nechávám rozpadající se ruinu v rukou lidí, kteří z ní ruinu dělají? Vím jistě, že se sem budu ráda vracet za svou rodinou. Ale zároveň jsem si jistá, že kromě těchto chvílí na své rodné město myslet nebudu.

zdravím:)

15. května 2011 v 10:20 | Mišpička |  A co já?
Takže jsem se rozhodla:) žádné hloupé obrázky,řešení hloupého dessu, jen já,moje myšlenky a můj blog:) Dost mě k tomu inspirovala holčina,kterou jsem potkala na blogu, která je o dva roky mladší,ale přijde mi mnohem dospělejší než já sama..Měním rubriky,mažu články a hlavně mažu stránky ze svýho života:) začínám od znova..doufám, že mě budete podporovat a za chvíli tu zase bude návštěvnost jaká bývala.